Do mého telefonu každýmu ho...uby, pane T. !

Tak jsem si zase přečetl stoh demagogie kalibru pověstné " Tlusé Berty",  se kterou vždycky vyleze z díry nějaký ehm ..demagog. V současné aféře Janouška jso  to pak myšlenkové zkraty různých, převážně levicových, bloggerů, hovořících o prospěšnoti a blahodárnosti odposlechů, ostře se  vymezujících proti prezidentu Klauzovi, který "demokracii s uchem" odsudil.

Když jsme po listopadu zvonili klíči a komouši zhájili svůj tichý přesun z vedoucí úlohy politické do hegemonie ekonomické, začalo pomaloučku najevo vylézat, jakým způsobem si stát prostřednictvím svých služeb, ale i drobných fízlíků udavačů, konfidentů, uličních výborů atd držel lidi na uzdě. Najednou se smělo mluvit o tajných místnostech na poštách kterými procházejí balíky, na  prakticky neregulovatelné a nepostižitelné šmírování lidí, na tajné místnosti v pražských hotelech, do kterých docházel pán poslouchat co se mluví s cizinou, na ústředny uzpůsobené k napíchnutí atd atd.

A tvrdilo se, že tomu se udělá/udělala přítrž. Jak rád bych tomu věřil. S rozvojem "demokracie" a s pokrokem techniky se k nám vrací fízlování ještě rozvinutější, propracovanější a především demokratičtější - tedy dostupné daleko širší vrstvě  establishmentu.

V tomto kontextu hodnotím  jako vlelice nebezpečné  názory stylu: Já nemám co skrývat, jájsem slušný čestný a poctivý mmě aď si odposlouchávaj jak chtějí ! Přitom soukromí jednotlivce jde ruku v ruce  s jeho svobodu, jak náboženskou tak politickou tak se svobodou smýšlení.  Názor, že slušní občané vlastně  sukromí nepotřebují, a kdo soukromí potřebuje, ten skrývá nějaké svoje nekalé rejdy,  je možná tak dobrý pro exhibicionisty, kteří se rádi ukazují , nebo pro voayery a fízly, kteří rádi šmírují a tím si dokazují nad sledovaným svou moc.

Klaus tady prohlásil, že odposlechy ničí demokracii a odmítl se výsledky šmírování lidí bez soudního příkazů vůbec účastnit a číst si jej. Na něj se samozřejmě sesypaly jak muchy na trus různí Klausobijci, spílající mu zločinců, mafiánů a argumentujících, tím, jaké pikle kuje on sám ze svého hradu, když přece odposlechy, které přináší tooolik dobrého neschvaluje, kdoví s kým a co si volá žejo...

Kdo neodposlouchává, je zločinnec, kdo se odposlechům brání, je kriminálník. Kdo nesouhlasí s co nejširší základnou odposlechů, podporuje mafie.   Jeden nejmenovaný blogger, v titulku zmíněný pan T., v článku tak pitomém, že jej zřejmě sám stáhnul, požaduje odposlechy dokonce nejen politiků, ale i policistů, hasičů a lékařů protože cituji "Ti všichni jsou placeni pracujícími lidmi a mají pracujícím lidem sloužit. Ne si za jejich peníe bendit, cestovat a něco před nimi tajit, kout pikle, snovat nástrahy.

Oni se zvláště ti hasiči piklí nakují a nástrah nasnovají. Žijeme nyní v době, kde někoho fízlovat, sledovat, odposlouchávat a zbavit soukromí  je ohromě snadné.  Mobilní telefony, automatické systémy zpracování dat, kamery na každém rohu, Kapshobrány na dálknicích a stále neutuchajícísnaha monitorovat a cenzurovat internet. V tomto světle jsou  názory různých podporovačů fízlování  pro společnost  a svobodu stejně, neli více nebezpečné, než kmotři , lobbysté nebo extremisté.

Výrok prezidenta Klause o odposleších, ničících demokracii  není skandální,  je  bohužel až příliš úzký.  Demokracii totiž zabíjí nejen odposlechy ale prakticky jakékoliv bezdůvodné fízlování občana vůbec. O pár řádků  výše píši,  že soukromí jednotlivce jde ruku v ruce  s jeho svobodu, jak náboženskou tak politickou tak se svobodou smýšlení. Ne, není to přehnaná formulace.

Absence soukromí totiž znamená, že lidé, neustále pod dozorem, bojí svobodně a podle svého svědomí schromaždovat informace, projevovat svoje názory, aktivně se podle svého přesvědčení účastnit politického života a tak dále. O tom že by se svých mocných náhodou ptali na nepříjemné otázky nemůže být v případě ztráty soukromí ani řeči.   Nikdo nebude riskovat, že  se na stole šéfa, který sdílí jiné hodnoty objeví výpis jeho korespondence nebo telefonů,  že bude kdosi hodnotit jestli dostane práci nebo třeba přídavky na děti  podle toho jaké navštěvuje webové stránky. A zdiskreditovat kohokoliv nepříjemného a nepohodlného, připravit jej o práci a o existenci vhodně předaranžovanými důkazy, je snadné.  Způsobů, jak zneužít informace ze soukromí kohokliv se dá vymyslet myriáda, stačí trocha fnatazie.  Lidem bez možnosti soukromí  zbývá jediné. Držet hubu a  šoupat nohama .

A vám, zanícení odposlouchávači, fízlíkové, slídilči, a honiči, o křišťálových "nemámecoskrývat poctivcích"  nemluvě,  bych chtěl vzkázat následující:

Když tedy nemáte co skrývat, očekávám že  nám zabedněným zastáncům svobody a soukromí to ukážete a zveřejníte zde faximile necenzurovaného výpisu od operátora vámi volaných čísel a přijatých hovorů z minulého měsíce. Vsadím boty i s fusaklema a paklíkem šňůrek do rezervy, že to neuděláte.

Mimochodem, nikdy jste se s manželkou nebavili po telefonu třeba o intimních věcech ?  Nevyznávali si lásku ? Nedomlouvali rande ? Neřešili věci které jsou pro jednu nebo druhou stranu intimní a choulostivé ? Nevyskytl se mezi vašimi známými nebo třeba rodiči na druhéím konci republiky žádný stigmatizující problém o kteréím by jste se telefonem určitě nebavili s vědomím že vás někdo poslouchá ? Hm?

A jak by se vám líbila kamera ve vaší ložnici při vašich intimních hrách ? Pořát nemáte  co skrývat ? Pravda, když to děláte jen s manželkou ve středu večer po tmě  na misionáře a bez nápadů, tak asi ne.  Ale stejně  si představte, že se nad vašimi libůstkami bude pozastavovat nějakej tlustej policajt na služebně, bavit se na váš účet, koukat na vaši kmitající zadel váš nadřízený, sousedka domovnice.. ještě pořád je pro Vás soukromí tabu pojmem ? Tak si v tom žijte, promě zamě si namontujte odposlechy a kamery i pod SVOJE prkýnko na hajzlíku. Ale ostatní do toho netahejte.

Nejsem mafián ani kmotr, netrávím pejsky, nedealuju drogy,  nešukám děti a po psovi hromádky sbírám a jezdím plusmínus podle předpisů. Přesto ale říkám všem pánům T  a jiným odposlouchávačům jediné:  Do mého telefonu každýmu hovno ! A koneckonců i do mého sexuálního života, mého počítače, obsahu obálek a balíčků, které posílám poštou, a a do  desítky jiných věcí, které pokládám za svoji privátní sféru.

Mezi státem a soukromím člověka mají být stanoveny pevné, spolehlivé a především bez vážného důvodu a důkazů nikým nepřekročitelné hranice !