Barnevernet - a obojky otroků na planetě Gor

Soud v Norském Hokksundu zbavil E.Michalákovou rodičovských práv. Abychom pochopili taktiku Norského Barnevernetu, musíme se podívat do brakové literatury. Až do témř pornografického cyklu o planetě Gor - Protizemi, Johna Normana.

Planeta Gor ve fantasy novelách Johna Normana je takzvanou Protizemí. Je trochu menší nežli země ale obíhá po stejné oběžné dráze jako Země, akorát je se zemí v zákrytu  slunce a tudíž ze země nepozorovatelná. Planetě skrytě vládnou technicky vyspělí mimozemšťané "PriestKing" ové, kteří na planetě uměle brání rozvoji jakýchkoliv zbraní a věd, krom lékařské, a tak je společnost ve stádiu zhruba starého říma nebo ranného středověku. Tedy bojuje se meči atd. Převážná většina populace na této planetě žije v městských státech  řízených zpravidla samovládcem  s titulem Ubar. Na planetě funguje kastovní systém a  otrokářství. Znakem otroků a otrokyň je zpravidla železný obojek kolem krku.

Někdo tento cyklus, čítající nyní již přes 25 knih pokládá za kultovní, jiní za brak a jiný až za sadomaso pornografii, neboť v  Goreánské společnosti je muž pokládán od přírody za vládce a majitele a žena za otrokyni. Zejména  feminisky pak  z celého cyklu zlostí čůrají maggi v kostkách,  chytají psotník a nenechají na cyklu nit suchou .

Hlavní hrdina knihy jest na tuto planetu přenesen ze Země, a v průběhu cyklu dostává nalejvárnu o tamější kultuře a společnosti (se kterou seznamuje i čtenáře). A protože cyklus je rozsáhlý a kromě toho, má svůj kult a fanoušky, kteří o  planetě Gor diskutují, mají své komunity, píší eseje a úvahy a tak dále, jest dost materiálů k tomu usoudit, jak vlastně společnot na Goru funguje .

Hlavnímu hrdinovi se již v první knize dostane poučení že  žena, protože je fyzicky slabší, přirozeně touží podlehnout silnému muži, být jím zotročena a vlastněna. Je tedy od přírody předurčena být otrokyně (tamějším jazykem Kajira).    A může být hrdá na to že pro svého majitele představuje cenný a ušlechtilý kus. A samozřejmě zotročena je většina Goreánských žen.  To ale, spolu s drobnýmy nuancemi společenského systému této planety není teď důležité.

Důležitější pro nás je však postavení otroků - mužů, především v tamních městských státech.  Kromě svobodných mužů a žen otrokyň jsou na Goru i muži - otroci. Přecejen těžká práce, doly, farmy, stavby, kamenolomy, doky   a tak dále.  Hlavnímu hrdinovi knihy je vysvětleno, že muži jsou z podstaty věci hrdé a svobodomyslné bytosti, které svoji důstojnost čerpají ze svých schopností, kompetencí, síly  a SVOBODY a a tedy  se za své zotročení v hloubi duše stydí.   Obojek na svém krku vnímají, jako symbol té nejhorší hanby, potupy  a ponížení, neb veřejně dává všem najevo jejich podřízený, nesvéprávný, bezmocný  a ponížený stav. Většina mužů se také raději nechá zabít, než by se nechalo zotročit.  A těm, kdo jsou přinuceni obojky nosit, se každý svobodný  muž a dokonce i zotročená žena posmívá a pohrdá jimi.

Na dotaz, proč hlavní hrdina ve městě  téměř žádné muže s obojky, ani v nějakém typickém oděvu ukazjícím jeho stav otroka  neviděl,  obdrží hlavní hrdina lakonickou odpověď: Aby nikdy otroci  nevěděli,  kolik jich ve městě opravdu je.

Je jasné, že kdyby tamní  otroci věděli, jakou REÁLNOU sílu ve skutečnosti představují, vzbouřili by se.

Majitelé městských mužů-otroků jim obojky nedávají schválně. Nošení obojku na veřejnosti mají mužští otroci  přímo zapovězeno. Používá se ale jako trest.  Aplikuje  se tak jakýsi mechanizmus sociální kontroly.  Otroci "bez obojku" si tak mohou zachovat alespoň ILUZI  SVOBODY A DŮSTOJNOSTI, neboť tak se vyhnou posměchu a pohrdání od lidí svobodných. Protože tomu, kdo nosí obojek se bez mrknutí vysměje a pohrdá jím každý. A dokonce  i jiný otrok téhož majitele, který obojek zrovna nosit nemusí. A že by byl hlavní hrdina knihy překvapen, kolik dělníků, řemeslníků a vůbec mužů, které po městě potká, ačkoliv jsou naprosto nenápadní, jsou ve skutečnosti prostě otroci. Otroci kteří udělají vše proto, aby si jejich zotročení nikdo nevšimnul.

Je tedy jasné, na jakých principech tamní mechanizmus v městských státech funguje. Zotročení. Poskytnutí ILUZE  svobody důstojnosti a umožnění vyhnout se hanbě otrockého stavu . Cenou za to je ovšem fakt, že zotročení si díky tomu nikdy nebudou vědomi  svého skutečného množství, svojí reálné síly, kterou díky tomu představují.Odopr proti systému pokládají za marný.. a tedy ZŮSTANOU NAVŽDY ZOTROČENI.

Velmi promakaný systém.  

---------------------------

Ať již to byl od Johna Normana záměr  a filozoficvká alegorie, nebo prostě jen slepé kuře našlo zrnko, dlužno podotknouti, že mu povedlo odhalit podstatu fungování soudobé společnost. Stačí jen nahradit  OTROKA z Goru  pojmem OBČAN, prakticky libovolného pozemského státu.

Občané  jsou z podstaty věci hrdé a svobodomyslné bytosti, které svoji důstojnost čerpají ze svých schopností, kompetencí, síly  a SVOBODY a a tedy  se za své zotročení v hloubi duše stydí.   "Obojek na krku"  je pro ně symbolem té nejhorší hanby a ponížení, neb veřejně dává všem najevo jejich podřízený, nesvéprávný, bezmocný  a ponížený stav.  Tady na zemi to ovšem není zotročení "senso stricto", pouze "de facto". A i ten "obojek na krku" je věcí čistě symbolickou. Má podobu břemen, které nemůže normální občan unést. Podobu bezpráví a bezmoci proti zvůli úřadů a systému.

Svobodní občané se snaží žít, pachtí se za svým úspěchem, štěstím, tvrdě pracovat a bránit si svoji SVOBODU. A potom jsou zde novodobí otrokáři.

Elity, manipulující zákony ve svůj prospěch. Exekutoři, lichváři,  OSPODy,  Zákeřní státní úředníci, které prakticky nelze volat k zodpovědnosti. Justice a policie překročující zákony. Soudci soudící podle svojí zvůle, nedotčeni  ani Právem ani Spravedlností. A tak dále a tak dále, výčet zdaleka není úplný. Caus jsou kolem ne stovky, ale tisíce. A ano, Barenvernt k nim také patří.

A tak jako na Goru je  i pozemským "otrokům"  dána jakési možnost iluzorní svobody, možnost vyhnouit se hanbě. Ta je vyjádřena mantrou úředníků:

spolupracuj a o bezpráví mlč !

A že tento způsob zastrašování a zavírání hub obětem úřednického, vládního a systemického bezpráví je docela účinný, se můžetze přesvědčit sami. Stačí přečíst pod jakýmkoliv článkem o bezpráví desítky či stovky komentářů ve stylu "dobře ti tak, můžeš si za to sám, ony úřady zákony elity atd dobře vědí proč provedly to a to...". A samozřejmě nejčastěji od lidí, krterým samotným visí nad hlavou Damoklův meč téhož osudu.

-------------------------------------------

Barnevernet, Norská instituce péče o děti, instituce založená zřejmě s těmi njelepšími úmysly (JAK JINAK, ŽE..), se mnohokráte zcela absurdně ukázal jako živoucí úkaz lidové moudrosti 

Nejvíce zla vždy natropí pachatelé dobra.

A samozřejmě ve své činnosti implementuje proti jeho zvůli postiženým rodinám psychologické a nátlakové taktikly, které jim mají zabránit aby zvěrstva a absurdity, které pracovnice Barnevernetu opilé mocí a bez kontroly a zpětné vazby produkují, vyplavaly na povrch a mohly se setkat s kritikou široké veřejnosti. O činnosti dalších článků "dětského průmyslu" ani nemluvím.

Tento systém zotročení funguje právě na takové nepsané Omertě. Zákonu mlčení. Přímo spoléhá na to, že se podaří oběti systému stigmatizovat, zdeptat a rozeštvat. A že když jim dají jakousi ILUZI SVOBODY a ILUZI DŮSTOJNOSTI , tak že to vlastně dopadne  nejlépe jak to dopadnout může. (a ano, pan Michalák je případ právě takového zlomeného a krátkozrakého "otroka", který zas drobnou výhodu a za drobnou laskavust, za kost ze stolu otrokáře zapoměl na svou čest, reálnou SVOBODU a   s patolízalskou vděčností  svému pánovi přizvukuje )

A tak jako na Goru, za onu iluzi důstojnosti a svobody platí oběti praktik Barnevernetu příliš tvrdou cenu.  Nejsou si vědomi své vlastní síly, dané už jen jejich počtem.   Každý je zoufale SÁM, ve své bublině světa a klepe se strachem, aby se na JEHO hanbu nepřišlo.

Výhrůžky. Zastrašování. Tresty za medializaci případů. Stovky a tisíce rozvrácených rodin ve strachu držících hubu. Marně nás Norská velvyslankyně Siri Ellen Sletner prostřednictvím oficiálních stránek velvyslanectví  přesvědčuje, že žádné takové tresty a postihy v řízení rodičům nehrozí (cituji)

Jsou rodiče trestáni za medializaci? Svoboda slova je jedním z pilířů norské společnosti. Kdokoliv může informovat média o čemkoli. V  kauze Bratři Michalákovi matka dětí, paní Eva  Michaláková, se sama rozhodla poskytovat médiím detaily ze soukromí své rodiny. Je to její volba a nebude za ni v Norsku žádným způsobem trestána.

Tváří v tvář stanovisku Barenvernetu, proč Evě Michalékové děti do péče nevrátit , cituji: 

"Zejména jedna okolnost přiměla komisi k rozhodnutí zbavit paní Michalákovou rodičovské zodpovědnosti za Denise. Paní Michaláková v nebývale vysoké míře exponovala a/nebo nechala exponovat své děti v této kauze v různých médiích ...",

a  v pátek zveřejněného rozsudku soudu, které toto stanovisko potvrdil,

zní její ujištění  jako špatný vtip. Velmi špatný vtip, nebo úmyslná lež. Ale koho chleba jí...  Brzy  se u nás asi začne říkat  úsloví "Lže jak Norskej velvyslanec."

Stejně jako Barenvernnet pak zacpávají hubu lidem, postiženým zrůdností systému, který se vymknul kontrole i jiní.  Například Bridské rodinné soudy.  A výroky těchto rodinných soudů si nezadají s těmi, vynesenými Barenvernetem. I když tady je boj veden spíše proti OTCI, než proti celé rodině. Tyto soudy jsou TAJNÉ a nejsou tedy pod kontrolou veřejnosti. Dokonce tak tajné, že rodičům (zpravidla otcům)  i novinářům (!) za medializaci čehokoliv hrozí několik let tvrdého kriminálu. Svojí uzavřeností, tajností a neproniknutelností již dávno připomínají tribunály Čarodějnických procesů. A proto je prakticky jedinou možností jak na zrůdnost systému poukázat, dělání šprťouchlat ala výlezu v kostýmu Batmana na fasádu Buckinghamského paláce atd jak to činí sdružení Fathers for Justice ( Ano, oni  ty svoje eskapády v kostýmech superhrdinů tedy dělají ne proto že jsou to exoti a magoři, jak se je snaží kritici očernit, ale činí je proto, že ze zákona  nesmí protestovat pomocí faktů)

--------------------------------

Čeho se Barenvernet v cause Michalákových - a jiných tak strašně bojí, proč se musí za medializaci mstít ?  Proč se snaží rodiny i jednotlivce, vystrašit a terorizovat aby o bezpráví  mlčeli ? Aby "nenosili svůj obojek veřejně" ?

Ty důvody jsou stejné jako na Goru. Když si lidé kolem uvědomí, že  byť skrytě nesou TA STEJNÁ břemena, že jsou terčem tohotéž bezpráví, že  jejich smutné osud nejsou vyjímkou ale pravidlem. Že jinch není pár ale hodně. Že chyba je  V SYSTÉMU a ne v nich...  A z malých je síla a z bezvýznamných je najednou armáda. A přitom se vždy establishmentu otřásají koryta v základech, přicházejí o moc, o vliv, o  peníze  a leckdy i o fasádu.  A s toho jim cvakají prdele pětku drát přeloženej nadvakrát.

Především je ale tady dosti velká šance, že se násilím odebrané děti budou jednou zajímat o svůj původ. Až dojedou do věku mladé dospělosti a budou se zajímat KDO JSEM,  KAM JDU, KDE JSOU MOJE KOŘENY.  Potom  začnou vyplývat na světlo  věci.. které by ani pěstouni ani Barenvernet jako takový rozhodně nechtěl, aby vyplynuly.  Když se o věci nikde nepíše, nebudou moci tito mladí lidé  nikdy zjistit pravdu o svém osudu. Koneckonců...

Koneckonců, spisy lze nevydat, archivy skartovat, stopy zahladit. Ale NE STOPY VE VEŘEJNÉM PROSTORU. Je tedy velmi velká šance, že INFORMACE o cause například  Michalákových  a o boji jejich matky o své děti - a o  lžích podrazech a špíně kterou mají barnevernet ježibaby na rukách  - půjdou vygooglit když ne  věčně, tak alespoň do doby, nežli někdo někde v generálním štábu stiskne ten pověstný "červený knoflík".  Je tedy pravděpodobnost hraničící s jistotou, že u medializovaných caus se budou moci děti, kterých se týkaly,  dozvědět PRAVDU. A nejen tu , co do nich hustí Barnevernet a jejich suita obchodníků s dětmi.  A to se potom budou "pod víčkem dít věci".

Mohlo by se třeba  docela dobře stát, že nějaké "vděčné zachráněné dítě" půjde s bejsbolkou nebo rovnou "po Brievikovsku" (ostatně i on je plod Barenverntu)  řádně poděkovat svým "hrdiným zachránkyním", které mu udělaly  ze života trosky. Leckterá  Barnevernetbabajaga pak pravděpodobně skončí  třeba s xichtem  rozloženým na prvočísla nebo rovnou čuchat kytky odspoda . 

Nebo bude soud, ostuda nepříjemnost a daňové poplatníky to bude stát peníze. Ostatně Barenvernet už projel nejeden proces s takovými "zachráněnými dětmi" a musel platit mnohamilionové odškoné.

Teď se, zásluhou právě Michalákových a jiných rodičů, kteří neváhali "si svůj obojek nasadit veřejně", i s tím že budou od jiných vystaveni posměchu,    dějí pro establishment nepěkné věci. Demonstruje se proti nim, lidé se spojují, mluví o svých okovech, o svých causách, medializují zveřejnují. Zapojují se do diskuze.   Ne všichni, ale alespoň někteří.Ti kteří také sebrali odvahu. Ale i ta menšina je dost na to aby dostali mocní STRACH. Strach z toho, že se k tomu přidá alespoň polovina většiny a bude tóčo.  Veřejnost se začíná zajímat. Hrozí nejen ostuda, ale i to, že budou mnozí pseudolidé za svoje zločiny voláni k odpovědnosti. Že se na leckterou sviňu voda dovaří.

Mocní mají problém, všemocní začínají mít strach.  Je třeba se za to E. Michalákové  POMSTÍT. Vyvolat STRACH. Zastrašit ty ostatní, kteří by mohli být ochotni se svými okovy jít na veřejnost, burcovat svědomí a odvahu těch co jsou v těchtýž řetězech. Sebrat jim odvahu, sebrat jim naději. Naději na to, že rezistence má smysl. Že vzpoura proti systému není marná.

A to byl hlavní  cíl , který  okresní soud v Norském Hokksundu   měl. Právo ? Spravedlnost ? ta byla v jeho prioritách až někde vzadu, za třemi kupkami hnoje a cisternou fekálií.Ostatně celý průběh jednání, které se spravedlivým procesem nemělo nic společné,  o tom svědčil.

Norsku, Barenvernetua okresnímu soudu v Hokksundu se podařilo obohatit právní žargon o nový výraz.

Trollgoroo court .

Takže ted zbývá jen VYDRŽET. Protože když to nyní vzdáte, přistoupíte na jejich hru, stáhnete se z veřejného prostoru, nějakou iluzi jakovítězství Vám dají. Ale ve skutečnosti hydra jen posílí.