Večer, kdy jsem zůstal nesolidárním kapitalistickým šmejdem

Na následující příhodu jsem si vzpoměl díky svému předchozímu článku - právě díky zmínce o Cikrtobijcích.  Odehrává se totiž v době, kdy byly zavedeny tzv regulační poplatky ve zdravotnictví. Kdy výše jmenovaní Cikrtobijci řádili na fórech jak černá ruka a lid prostý, převážně levicový, nadával jak špaček, že musí platit u doktora.

Potkali jsme se večer ve výtahu v paneláku. Starší dáma "z lidu" hubu nateklou jako papuč. Já, ajťák "na volné noze" mířl ke klientovi, kterému nefungoval počítač, ona se vracela domů z  večerky. V jedné ruce igelitka, druhou rukou si držela nateklou skráň a naříkala na zub. Prevít. Celý den už bolí.

Řekl jsem jí že s tím nepůjde nic dělat, že by měla zajít na zubní pohotovost, že takový zánět  nervu je svinstvo, že to vím z vlastnní zkušenosti. 

 Dáma spustila,  že na zubní pohotovost těch 90 korun prostě nemá. Že s penězi ledva vyjdou,  a co stojí provoz domácnosti, nájem energie atd. A jak je v jejich firmách zaměstnavatelé sdírají ubožáky z kůže a plat mají jen kousek nad minimálkou. Atd. A manžel jakbysmet.

Bylo mi jí líto. Tyvole já jí tu stovku snad dám zuby jsou prevít, řekl jsem si v duchu a hmatal po portmonce.

Mezitím dáma se svou lamentací přeřadila na vyšší rychlost:

Jak ta vláda všechno krade a tuneluje, jak strašlivě utiskuje ODS vobyčejný lidi, jakej je ten Klaus hajzl,  jak kvůli těm kapitalistickejm šmejdům (použila jadrnější slovo) třou bídu z nouzí. Jak jsou všichni pravičáci svoloč. A nejhorší jsou ti živnostníci, protože kvůli nim ona teď nermá na doktora, protože oni přece neplatěj daně a okrádaj stát.

Ani tehdy mě  ale ještě charita neopustila. Když zuby bolí , nedivím se že nadává jak špaček na celý svět. Pak jsem ale pohlédl do igelitky. Přes tenký bílý  plast prosvítal - karton cigaret.... A flaška rumu .

Zatmělo se mi v očích. Tak na režim a na všechny pravičáky nadávat, brát si kohokoliv do huby - že na doktora není - prý kvůli živnostníkům. To jo.  Ale na chlast a žhavení zobáku je peněz vždy dost ?? A tak jsem ten večer zůstal nesolidárním kapitalistickým šmejdem  - a stovka zůstala v mé kapse.

PS: Toto opravdu NENI povídka.